26.10.2015

Dlouho jsem přemýšlela, co o podzimní akci napsat. Nééé, že by to nebyla ta fajn akce jako každý rok.., ale tím, že nám psi stárnou a věnujeme se i chovatelským aktivitám, tak naše ambice trochu opadají. Jezdíme spíše pro zábavu, pobavit se s přáteli a tak trochu do počtu. Samotnou mě to s mým soutěživým duchem zaráží, ale je to tak..

 
Letos jsme dojeli lážo plážo na odpolední část... hodně jsem zvažovala, koho vlastně vzít s sebou. Sway byla jasná.., ta s malou pauzou na plánavované těhotenství, letos žila velmi aktivně. Bohužel však náš osmiletý Chester (29.10.) opět nabral formu obtloustlého důchodce. Asi bychom se za jeho velmi dobrou výživnou kondici museli stydět, a tak zůstal doma na gauči..

Nicméně místo odměn v podobě všech možných psích dobrůtek jsme mu naordinovali dietní granule a každodenní aktivní pohyb. Uvidíme.. On je ten věk taky už znát.., a je těžké ty kila navíc shodit, ale ráda bych ho opět dostala do kondice. Když oni jsou ty granule pro březí feny, tak chutné.. a občas se k nim dá celkem snadno dostat!

Zpátky však k areálu na Šancích.. dorazili jsme akorát na Long Jump, při němž se mi u některých skoků až tajil dech. Paráda.. naši psi nikdy netrénovali a myslím, že bychom to ani neuměli. Uvidíme, jak si s tím poradí Alizée až odlifruje svoje potomky z domu. Nohy na to má dlouhé dost..

Po pauze na pozdní oběd jsme se přesunuli na vyhlášení dopoledních disciplín, abychom zatleskali těm nejlepším a pak  už jsme netpělivě postávali okolo připravených kruhů na TUG a čekali jaký na nás padne los. Sway již vycítila, co se bude dít, a tak diváky počestovala svých vřeštěním a kvákáním. Nedočkavě se škrtila na vodítku a už se zkrátka chtěla jít přetahovat..

Nevím, zda k naší smůle nebo k našemu štěstí jsme si vylosovali  poměrně nezkušeného psa a ihned po začátku přetahování mu Sway pěška vyrvala. Žádné velké tahání se tedy nekonalo. Chtěla jsem souboj opakovat, aby si aspoň trochu potahala, ale nebyla možnost zdržovat další bojovníky. Sway se tak dostala do dalšího kola. A zase netrpělivě vyhlížela na soupěře. Po dalších kolech jsme dostali vítěze dlouhého klání Big Boss Bean. Již od začátku se Sway nelíbil a bylo to vzájemné. Nevím, zda to vyvolalo dlouhé čekání, to že jsem ji nechala na ostatní souboje koukat a trochu ji žhavila.. nebo si prostě nesedli. Oba se zakousli do peška a víc než pešek se zajímali navzájem..

Všimla jsem si, že mu Sway kouká do očí a vrčí. Pro mě nezvyklá záležitost, ale viděla jsem nevraživost mezi nimi. Sway jsem podporovala, ale přesto jsem viděla stále hluboký pohled do očí a vrčení na soupeře. Zhruba po deseti-patnácti minutách na sebe začali prostě štěkat a oba pešky pustili.. Koukala jsem jenom na Sway a ona byla ta první, takže boj o třetí místo jsme projeli a zas tak extra jsme si nepotahali, ale i tak jsem ráda, že jsme se mohli zúčastnit a příští rok snad něco urveme..