Před pár dny jsem požádal Anetu Kuncovou a Lukáše Minaříka, hrdé majitele dvou úspěšných Stafordšírských bulteriérů, o pár slov o jejich životě se stafíky, o trénování a všem, co život s dvěma stafbulíky přináší. Chester a Sway, to jsou jména, která už jsou na sportovních akcích dost známá, podívejme se tedy pod pokličku soužití Anety, Lukáše a jejich malých gladiátorů.


Jak jste se dostali k tomuto plemenu a proč jste si vybrali zrovna Stafordšírského bulteriéra?

Lukáš:  Před asi deseti lety jsem potkal na procházce kluka, jak si to štráduje se psem, který mě tenkrát strašně uchvátil. Byl sice malého vzrůstu, ale vypadal opravdu silně a nebezpečně. Neznalý kynologie jsem si řekl, že to pravděpodobně bude ten pit bull, o kterém slýchávám v televizi. A že to je nádherný pes, a jestli budu mít někdy psa-tak rozhodně tohoto.  
Aneta: Já jsem zase od malička měla argentinskou dogu a „bojová“ plemena mě vždycky přitahovala. Když jsme se s Lukym rozhodovali pro psa, byla jsem pro bulteriéra nebo pitbulla, kteří mi doma neprošli.
L: tak tak… bulteriér mi přišel moc tvrdohlavý a hloupý a pit bull strašné vychrtlo. Proto jsem Anetu neustále otravoval historkou o potkaném psovi a dokonce jsem zjistil, že jednoho takového má můj známý. Tak jsme se šli podívat. Cestou jsem vyprávěl, jak se zblázní, jak je krásnej a že se ho snad nebude bát, protože z něj šla hrůza.
A: A já se opravdu zbláznila. Sice jsem si nejprve myslela, že to je křížený jezevčík s pitbullem, ale ukecal mě a dnes se tomu smějeme.  Za nic na světě bych ho nevyměnila.


Hysterie kolem ,, bojových“ plemen, pociťujete ji také, nebo vás tento fakt míjí?

A: Pociťuji, ale snažím se jí nevnímat. Předsudky byli a vždy budou. Naopak se o nich snažíme šířit dobré povědomí.
L: Mě teda naprosto míjí. Naštěstí….


Jak jste se dostali ke sportování se STAB?

L: Přihlásili jsme se na cvičák, který byl specializovaný pro teriéry typu bull. Po absolvování základní poslušnosti nás cvičitelka Kateřina Holubová z BTSC namířila tímto směrem.
A: tak tak… a vlastně jsme se jeli podívat s malým Chesterem na Pit Bull show, kde nás to nadchlo.


Je složité najít v Praze prostor pro trénink a hraní si se psy?

A: Ne, rozhodně není…
L: Tak to teda mě přijde, že rozhodně je. Samozřejmě když člověk chce, tak najde, ale musí počítat, že úplný klid na trénink mít nebude… pokud nepojede někam za Prahu, což ve všední den znamená 40 minut cesty z města.


Pokud už ho najdete, jaké jsou reakce lidí, kteří pozorují vaše aktivity?

A: Většinou se setkávám s pozitivními a obdivnými reakcemi, kdy lidi jdou a div nezakopnou, jak se otáčejí.
L: Přesně tak. I se nám stalo, že jsme šli normálně venčit a nějaký pán na nás: “vy jste včera tááámhle kousek trénovali, že jo? To bylo moc pěkný, co umí…“
A: Už jsme měli kolem několikrát i hlouček diváků.
L:  Když jsme jednou s Chesterem dělali závěs na peška, tak jel kolem pán autem – zastavil a říkal, že na nás občas koukal z okna a že je to neuvěřitelný. Takže se takhle lidi spíš vyptávají a ukazují si - ten klid na trénink opravdu není, jak jsem říkal. Ale negativní reakce jsme určitě neměli.


Co říkáte na častý názor, že stafbulík = gaučák? (který se i díky vám daří často vyvracet)

L: Naši psi jsou největší „gaučáci“. Kolikrát se na gauč už ani nevejdu, jak jsou tam roztažený.
A: To jsou proválený víkendy, když se člověku nechce nic dělat.
L: Ale rozumím. Já si myslím, že se v poslední době tento trend hodně mění a se stafbulíkama se začíná pořádně pracovat a sportovat. Což je dobře. Já osobně mám na psy takový jakoby farmářský pohled. Nejsem typ, co si pořídí psa, aby s ním 4 krát denně obešel barák a měl ho jako mazlíčka. Člověk si ochočil psa k tomu, aby mu k něčemu sloužil. Hlídal barák, stádo, lovil atd. Aby jeho život měl nějakej smysl. Stafordšírský bulteriér se používal jak k lovu, tak k zápasům a díky tomu si vytvořil svojí povahu. Sport mu nahrazuje dřívější využití a jen díky němu plemeno nedegeneruje.
A: Má pravdu ten chlapec…


Jaká disciplína se vám nejvíce líbí a jaká baví nejvíce vaše psy?

A: Nejvíce high jump…. Ale našim psům nejde ani na něj nejsou propozičně stavěný.
L: Mě taky. Baví je tak nějak všechno, protože je u toho sranda s námi.


Věnujete se i jiným psím sportům, které nenajdeme na soutěžích pro teriéry typu bull?

A: Se Sway se věnuji tréninku agility, ale tak dá se říct, že ten je schován v disciplíně monkey track. Nyní mě lákají obrany a coursing.
L: Mě zase láká myslivost. Ale zatím jsem jenom u čtení a koukání na videa. A neustálým povídáním o tom. Stopy a lov černé by mě bavil.


Působili jste jako spoluorganizátoři soutěží na Staffím dnu, který sklidil pozitivní ohlasy a to rozhodně potěší, že…

A+L (jednohlasně): Rozhodně ano :-)


Můžete už nyní prozradit, zda se počítá s podobným formátem Staffího dne i v příštím roce, nebo je příliš brzy něco plánovat?

A: Určitě se počítá. Hlavní kostra zůstane stejná. Ale už nyní přemýšlíme co vylepšit


Jaká sportovní akce je podle vás tou nejlepší?

L: Byl jsem na Staffím dnu, Staff bull show, Pit bull show a všechny mi přijdou dobré, každá má něco do sebe a nechci žádnou vyzdvihávat.


Jak jste spokojeni vy s výsledky Sway a Chestera v tomto roce? A jsou vlastně v těchto disciplínách výsledky tak důležité? (narážím na to, že je podle mě důležitější ukázat STAB jako sportovce, pobavit sebe i psa, tím ale nezastírám, že nějaký ten pohár a medaile potěší :-) )

A: My se Sway plánovali původně výstavní kariéru a její sportovní úspěchy mě maximálně těší. Vymykáme se tím pravidlu, že výstavy a sport nejdou slučovat dohromady.
L: A mě těší už jen její samotná chuť pracovat. Takže Sway skvělý a Chester přes své zdravotní peripetie nakonec taky nějaký pohárek získal. Ale jak říkáš, jde o to pobavit se, a myslím, že i o takovej životní styl.
A: Někdo jezdí na motorce, někdo na koni – my běháme po poli s pneumatikou.


Jak předpokládáte, že se bude vyvíjet sportování u tohoto plemene, bude nás více, méně, nebo stále stejně?

A: Víc. Popularita sportu stále roste. Už i na výstavách se stále častěji setkávám s lidmi, kteří se chtějí o sportech dozvědět víc.
L: Což můžou. Prostě informovanost roste. Já si pamatuju, že ty a Dimo jste byli mezi prvními, kteří se něčím takovým zabývali, já s tebou mohl konzultovat poznatky z tréninků a posílali jsme si videa z ciziny. Dnes je přístup k radám mnohem snazší.


Tréninkový dril, nebo trénink formou hry?

A: Jak kdy… záleží na náladě mě i psa. Kdo si hraje, nezlobí…
L: Určitě formou hry. Ale samotnou hrou se nic nenatrénuje. Takže se musí ten dril šikovně zakamuflovat.


Sway je úspěšná i ve výstavním kruhu, tak se nabízí otázka, co vás baví jako majitele více sport, nebo výstavy?

A: Nemohla bych být ani bez jednoho. Jak už jsem zmínila, těší mě, že se můžeme věnovat obojímu.
L: A je zajímavé jak Sway na výstavě pózuje jako manekýna a pak klidně loví peška v bahně…
A: Obojí má své kouzlo. Jen ve sportu je to lepší v tom, že člověk ví, na čem je. Rozhodují tam jasné faktory - vteřiny, váha, výška. Na výstavách je člověk závislý na individuálním názoru rozhodčího. Ale pro mě společenská událost, kterou si nemůžu nechat ujít.


Přání vašim pejskům, ostatním kamarádům a soupeřům do dalších závodů…a pozvánka pro ty, kteří váhají nad svou účastí na sportovních akcích…

L: Všem hlavně zdraví, sportujte – protože tak jedině poznáte možnosti a osobnost svého psa. A kdo nepřijede na Staffí den je okurka….
A: salátová.. Pac a pusu, sportu zdar!


Za rozhovor děkuji Anetě a Lukášovi (www.chester-sway.cz)