24.7.2015

Pot, dřina a maximální nasazení.., takové slova mi vyvstavnou na mysli, když si vzpomenu na náš první canicrossový závod Nativia Challenge, který se kolal minulý víkend na Zámku na Dobříši. Já a Sway jsme měly tu odvahu si poprvé stouptnout na start. Po zdárném zdolání dráhy.. ehmm, ehmm nebo spíš jen po zdolání dráhy, musím konstatovat, že obě máme ještě, co trénovat. Byl to boj o holý život.

Teploměr se vyšplhal až na 30° a sluníčko nepřestávalo hřát.. krásný den pro opalování, válení se u vody.. my však vyrazili závodit. Canicross - terénní běh se psem. Minulý rok jsem pořídila postroj, sedák a začala spřádat plány, jak budeme se Sway běhat.., víc než u běhání v postroji jsem zůstala u terorie a běhaly jsme celý rok lážo plážo bez lana. Proč tedy rovnou nezkusit závod? Termínovku jsem sledovala celý rok a kam jinam přihlásit než za humna. Dobříš máme kousek od domova, přihlášení netrvalo déle než minutu, a já už jen mohla celé dopoledne sledovat čas, kdy konečně vyrazíme..

Atmosféra v celém přilehlém zámeckém parku byla přátelská, akční a zajímavá.. ze všech stran se ozývalo "dží", "ho ho ho"..  A já tajila dech, když se kolem mě rozbíhali soutěžící. "Co tu sakra dělám?" Říkala jsem si při pohledu na první startovní skupinu.  Byl to fičák.. a mě to vzalo iluze. Mé hodinky ukazovali zhruba osm minut od začátku a první běžci se už řítili do cíle.. " A do prd..." Neuvěřitelné, přes tři kilometry dlouhou trať zdolaly v čase osmi minut.

Ani jsem se nenadála a na startu už jsem stála i já... " Tři, dva, jedna GOOOOO!!!!" Ozvalo se z mikrofonu, a my se Sway vyrazily jako střely.. start byl rychlý.. až mě samotnou překvapilo jaké Sway nasadila vražedné tempo.. a diváci podél tratě nás hnaly vpřed. V hlavě mně přepadaly myšlenky, že jsme strašně rychlé.. " To nemůžu udržet tohle tempo..", ale běžely jsme, co to dalo.

První část dráhy jsme zdolaly v tomto rytmu. "Ufff..." Dráha byla v lese, takže jsme byly ukryty ve stínu, bohužel však horké letní počasí ohřálo i vzduch a přišlo mi, že se nemůžu ani nadechnout, jak mě pálil v hrdle. V půlce trati jsme měly posilu a Lukáš fandil z plných plic. Sám byl překvapený v jakém čase jsme k němu doběhly.. motivoval nás a dodal nám síly do další části..

Bohužel přepálený start vzal za své, a ani já ani Sway jsme již nemohly.. vydala jsem velké síly na motivování Sway, protože jsem měla pocit, že mě musí do cíle dotáhnout, že už neudělám žádný další krok.., byl to boj, ale přesto jsme se nevzdávaly a běžely dál o trochu pomaleji. Když přišel poslední kopec před cílem, který odrovnal i zkušené mushery nezbývalo už mnoho sil. Dokonce jsem to chtěla vzdát a do cíle dojít.. Naštěstí jsme již v dáli slyšely fandícího Lukáše, který nám svou motivací dodal drive. Zmobilizovaly jsme poslední energii a do cíle jsme dosprintovali i s Lukášem všichni tři!

Sláva vítězi, čest poraženým.. Skončily jsme na 32. místě s časem 00:16:02:40. Přesto, že jsme za sebou nechaly ještě patnáct dalších účastnic, máme co trénovat a co zlepšovat.. začátek jsme měly famózní, o to horší byl pád na zem, když došly síly. Poslední kilák jsem bojovala o přežití.

Velké poděkování patří organizátorům, kteří přes velmi slunečné počasí byli na vše připraveni, a díky nim a připraveným kádím, sprchám a kýblům s vodou, se to dalo přežít. Meloun, broskev a energy drinky mě v cíly dokázaly vrátit do života. Co říct na závěr..?

 Musím se ještě hooodně učit...